neděle 19. března 2023

Knihy môjho života 1

Ako spomenul kolega Jago v úvodnom článku tohto webu, patríme obaja k ľuďom, ktorí prečítali „alespoň jednu knihu mimo seznam povinné četby“. Nuž a či človek chce, či nechce, knihy ho ovplyvnia. Aspoň teda tie dobré.

Nuž som sa teda zamyslel, ktoré z nich ma ovplyvnili natoľko, že si to pamätám aj s odstupom času. Chcem sa s vami o tie spomienky (a asociácie, ktoré vo mne vyvolávajú) podeliť, vedomý si toho, že v duchu hesla „povedz mi čo čítaš a ja ti poviem kto si“ to v niektorých momentoch bude dosť osobné, ba možno sa z toho stane aj taký malý duševný striptíz. Snáď to znesiete. ;-)
A samozrejme pridám aj pár ukážok. Nepôjde to celkom chronologicky, ale napokon, prečo by malo? Dnes teda prvá várka:

sobota 18. března 2023

Karlův nakládaný sýr

Objavil sa mi v schránke mail. Vraj „Jen mě napadlo, jestli by jsi mohl zkopírovat z SW na LJC článek o Nakládaném sýru. Přichází vhodná doba na realizaci receptu, a když už jsem jej vyplodil, byla by škoda, aby upadl v zapomnění.“

Asi vám je už jasné, že odosielateľom bol Karel. A keďže s tvrdením, že by bola škoda (a veľká!), keby tento vynikajúci recept upadol do zabudnutia, môžem len súhlasiť, tu je:

středa 15. března 2023

Štědrovečerní chvilka poezie

Hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku,

co že komu dobrého neseš na památku?


Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce,


Frantíkovi větrovku, hrachu jeho družce.


 
Kanárkovi semence, pile zubní pastu,


a pro naše kojence trochu toho chlastu.


Nadčasová slova

V časopise Repertoár malé scény č. 5/1963 jsem dnes našel tyhle dva padesát či více let staré texty:

KŘIK

Člověk se narodí, a hned křičí.
Nikdo mu nerozumí,
ale všechny potěšil.
Tady jsem já! řve člověk,
přišel jsem žít.
Jsem tu dobře?
Narodil jsem se u dobrých lidí?
Ve slušném století?
Nevedu náhodou válku?
Je tady zrušeno otroctví?
Mám správnou barvu kůže?
Vhodný původ?
Smím dýchat? Tak děkuju.

Nedeľná poézia - preklad

Pozerám, že tento týždeň nám tu okrem obrázka nepribudol žiadny príspevok. Tak aby sme nemali dva pondelňajšie obrázky za sebou, hodím do placu aspoň kus intímnej poézie môjho obľúbeného fínskeho básnika. 

Poézia - Vladimír Vysockij

Vladimira Semjonoviča Vysockého tu snáď predstavovať nemusím, ak ho náhodou niekto nepoznáte, naštudujte si aspoň krátky životopis v ČSFD alebo wikipédiu…

A začneme pekne svižne – rannou rozcvičkou:
RANNÁ ROZCVIČKA
(preklad: Lýdia Vadkerti-Gavorníková)
Vdych a výdych, tri a štyri,
nech nám v krvi kyslík hýri,
ducha vzmuží, telu dodá ladnosti,
neduživým vráti sily,
vytriezvejú tí, čo pili,
ranná rozcvička má veľa predností.
 
Ľahnime si, tri a štyri,
nemáme sa prečo pýriť –
venujme sa predpísaným úkonom,
zabudnime na zlé zvyky,
cvičme iba nové cviky –
hlboký vdych, potom výdych s úklonom.
 
V celom svete, tri a štyri,
nový vírus chrípky víri,
všade striehnu nečakané choroby:
kto je slabý, hrob ho čaká,
choroba sa ale ľaká
toho, kto ju správnym cvikom podrobí.
 
Tomu, kto je unavený:
vztyk a k zemi, vztyk a k zemi!
Zanechajme kadejaké parády!
Slávny vedec s veľkým umom
dokázal, že kávu s rumom
rozcvička nám v plnej miere nahradí.
 
Nehodno sa rozptyľovať –
kľuk a drep, a opakovať,
nemračme sa, chce to trocha odvahy.
Ak už ozaj nevládzeme,
utrime sa, čím len chceme,
chladná sprcha únavu nám odplaví.
 
Beh na mieste, tri a štyri,
zvráti všetky hlúpe chýry,
taký beh je v každom veku potrebný.
Beh na mieste – aká krása,
nikto s nikým nehnevá sa,
nikto nie je prvý ani posledný.
•
 
Kto sa nebojí potrápiť s azbukou, originál nájde tu. Môžete si to tam aj vypočuť – z originálnych verzií doporučujem verziu Audio 2 (Audio 1 je uhladená „oficiálna“ verzia s nejakým typicky festivalovým orchestrom, dokonca s vynechanou štvrtou slohou – neviem, či závadným bol v nej spomínaný koňak, alebo akademik Ioffe…).
Do češtiny túto pieseň preložil aj Jaromír Nohavica, v jeho interpretácii si to môžete vypočuť tu.

Hrátky se slovy aneb zaluštíme si?

Onehdy mi Oby připomněla, že už jsme tu dlouho neměli něco náročnějšího na bednu. Tak jsem se rozhodl předhodit vám pár hádanek, abyste nevyšli ze cviku.

Nebudu vás trápit prostičkými taji z dob národního osvobození typu „Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. Co je to?“, ale zaměřím se na jednu z nejstarších slovních hádanek – přesmyčku (anagram, slovensky prešmyčku). Jejím principem je vytvořit přeskupením ze všech hlásek zadaného slova nebo slov (tzv. náznaku) jiné slovo nebo spojení slov. Zadaná slova i výsledek jejich „přesmýkání“ (tzv. jádro) musí mít smysl, přičemž nezáleží na délce samohlásek. Příklady:MRKEV A ŠAFRÁN – Fráňa Šrámek; KONEC SATIR – Strakonice

úterý 14. března 2023

Naučná próza na víkend

Už dlouho (možná vůbec) tu nebyl žádný článek o vlcích, i rozhodl jsem se, že něco takového napíši, a sice o vztahu vlků a dětí v pohádkách a bajkách. Zapátrav v síti sítí, zjistil jsem, že z dívek se s vlkem setkala snad jen Červená Karkulka, a že s různými výsledky dominují hoši. Zajímavé a poučné příběhy (ve slovenštině) najdete třeba tady a tady.

Ze své knihovny jsem vyhrabal knížku Johna Morressyho Trocha práce vznešeného druhu (Polaris 1995) a našel jsem v ní povídku „Chlapec a vlk – tři verze“, kterou přeložil Petr Caha. Nedalo mi to a pod dojmem sympatického autorova stylu jsem pro vás opsal první verzi, protože je relativně krátká a možná ji někdo dočte do konce:


Momentka na pondelok 60.