Velká Bublinová Soutěž 18

Sečteno, podtrženo. Hodnotitelé tentokrát poněkud absentovali – bylo nás jen šest. Jak jsme to ohodnotili, najdete v tabulce. S tříbodovým náskokem zvítězil návrh č. 14, jeho autorem je Jednorožec.

Tere tulemast!

- tak znie najbežnejší estónsky pozdrav (obvykle teda skracovaný na „Tere!“). Používa sa to podľa kontextu ako „dobrý deň“ či „ahoj“, ale doslovný preklad by znel asi „buď zdravý, kto prichádzaš“ (a mne až teraz, pri písaní tejto vety, došlo, že „pozdrav“ má základ v slove „zdravie“ 8-) ). 

Knihy môjho života 2

Pred pol rokom som tu začal spomínať na knihy, ktoré ma v živote ovplyvnili. Dnes druhá trojica.

Knihy môjho života 1

Ako spomenul kolega Jago v úvodnom článku tohto webu, patríme obaja k ľuďom, ktorí prečítali „alespoň jednu knihu mimo seznam povinné četby“. Nuž a či človek chce, či nechce, knihy ho ovplyvnia. Aspoň teda tie dobré.

Nuž som sa teda zamyslel, ktoré z nich ma ovplyvnili natoľko, že si to pamätám aj s odstupom času. Chcem sa s vami o tie spomienky (a asociácie, ktoré vo mne vyvolávajú) podeliť, vedomý si toho, že v duchu hesla „povedz mi čo čítaš a ja ti poviem kto si“ to v niektorých momentoch bude dosť osobné, ba možno sa z toho stane aj taký malý duševný striptíz. Snáď to znesiete. 
A samozrejme pridám aj pár ukážok. Nepôjde to celkom chronologicky, ale napokon, prečo by malo? Dnes teda prvá várka:

Karlův nakládaný sýr

Objavil sa mi v schránke mail. Vraj „Jen mě napadlo, jestli by jsi mohl zkopírovat z SW na LJC článek o Nakládaném sýru. Přichází vhodná doba na realizaci receptu, a když už jsem jej vyplodil, byla by škoda, aby upadl v zapomnění.“

Asi vám je už jasné, že odosielateľom bol Karel. A keďže s tvrdením, že by bola škoda (a veľká!), keby tento vynikajúci recept upadol do zabudnutia, môžem len súhlasiť, tu je:

Hrátky se slovy aneb zaluštíme si? - výsledky

Soutěž skončila, tady je řešení a výsledky:

Štědrovečerní chvilka poezie

Hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku,

co že komu dobrého neseš na památku?

Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce,

Frantíkovi větrovku, hrachu jeho družce.

 
Kanárkovi semence, pile zubní pastu,

a pro naše kojence trochu toho chlastu.

Nadčasová slova

V časopise Repertoár malé scény č. 5/1963 jsem dnes našel tyhle dva padesát či více let staré texty:

KŘIK

Člověk se narodí, a hned křičí.
Nikdo mu nerozumí,
ale všechny potěšil.
Tady jsem já! řve člověk,
přišel jsem žít.
Jsem tu dobře?
Narodil jsem se u dobrých lidí?
Ve slušném století?
Nevedu náhodou válku?
Je tady zrušeno otroctví?
Mám správnou barvu kůže?
Vhodný původ?
Smím dýchat? Tak děkuju.

Nedeľná poézia - preklad

Pozerám, že tento týždeň nám tu okrem obrázka nepribudol žiadny príspevok. Tak aby sme nemali dva pondelňajšie obrázky za sebou, hodím do placu aspoň kus intímnej poézie môjho obľúbeného fínskeho básnika. 

Poézia - Vladimír Vysockij

Vladimira Semjonoviča Vysockého tu snáď predstavovať nemusím, ak ho náhodou niekto nepoznáte, naštudujte si aspoň krátky životopis v ČSFD alebo wikipédiu…

A začneme pekne svižne – rannou rozcvičkou:
RANNÁ ROZCVIČKA
(preklad: Lýdia Vadkerti-Gavorníková)
Vdych a výdych, tri a štyri,
nech nám v krvi kyslík hýri,
ducha vzmuží, telu dodá ladnosti,
neduživým vráti sily,
vytriezvejú tí, čo pili,
ranná rozcvička má veľa predností.
 
Ľahnime si, tri a štyri,
nemáme sa prečo pýriť –
venujme sa predpísaným úkonom,
zabudnime na zlé zvyky,
cvičme iba nové cviky –
hlboký vdych, potom výdych s úklonom.
 
V celom svete, tri a štyri,
nový vírus chrípky víri,
všade striehnu nečakané choroby:
kto je slabý, hrob ho čaká,
choroba sa ale ľaká
toho, kto ju správnym cvikom podrobí.
 
Tomu, kto je unavený:
vztyk a k zemi, vztyk a k zemi!
Zanechajme kadejaké parády!
Slávny vedec s veľkým umom
dokázal, že kávu s rumom
rozcvička nám v plnej miere nahradí.
 
Nehodno sa rozptyľovať –
kľuk a drep, a opakovať,
nemračme sa, chce to trocha odvahy.
Ak už ozaj nevládzeme,
utrime sa, čím len chceme,
chladná sprcha únavu nám odplaví.
 
Beh na mieste, tri a štyri,
zvráti všetky hlúpe chýry,
taký beh je v každom veku potrebný.
Beh na mieste – aká krása,
nikto s nikým nehnevá sa,
nikto nie je prvý ani posledný.
•
 
Kto sa nebojí potrápiť s azbukou, originál nájde tu. Môžete si to tam aj vypočuť – z originálnych verzií doporučujem verziu Audio 2 (Audio 1 je uhladená „oficiálna“ verzia s nejakým typicky festivalovým orchestrom, dokonca s vynechanou štvrtou slohou – neviem, či závadným bol v nej spomínaný koňak, alebo akademik Ioffe…).
Do češtiny túto pieseň preložil aj Jaromír Nohavica, v jeho interpretácii si to môžete vypočuť tu.

Hrátky se slovy aneb zaluštíme si?

Onehdy mi Oby připomněla, že už jsme tu dlouho neměli něco náročnějšího na bednu. Tak jsem se rozhodl předhodit vám pár hádanek, abyste nevyšli ze cviku.

Nebudu vás trápit prostičkými taji z dob národního osvobození typu „Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. Co je to?“, ale zaměřím se na jednu z nejstarších slovních hádanek – přesmyčku (anagram, slovensky prešmyčku). Jejím principem je vytvořit přeskupením ze všech hlásek zadaného slova nebo slov (tzv. náznaku) jiné slovo nebo spojení slov. Zadaná slova i výsledek jejich „přesmýkání“ (tzv. jádro) musí mít smysl, přičemž nezáleží na délce samohlásek. Příklady:MRKEV A ŠAFRÁN – Fráňa Šrámek; KONEC SATIR – Strakonice

Naučná próza na víkend

Už dlouho (možná vůbec) tu nebyl žádný článek o vlcích, i rozhodl jsem se, že něco takového napíši, a sice o vztahu vlků a dětí v pohádkách a bajkách. Zapátrav v síti sítí, zjistil jsem, že z dívek se s vlkem setkala snad jen Červená Karkulka, a že s různými výsledky dominují hoši. Zajímavé a poučné příběhy (ve slovenštině) najdete třeba tady a tady.

Ze své knihovny jsem vyhrabal knížku Johna Morressyho Trocha práce vznešeného druhu (Polaris 1995) a našel jsem v ní povídku „Chlapec a vlk – tři verze“, kterou přeložil Petr Caha. Nedalo mi to a pod dojmem sympatického autorova stylu jsem pro vás opsal první verzi, protože je relativně krátká a možná ji někdo dočte do konce:

Momentka na pondelok 60.

Našim Národům

Bylo Naším nejvroucnějším přáním, abychom léta, která jsou nám ještě dopřána, mohli zasvětiti Svým dílům virtuální zábavy i poučení a uchránili Své příznivce před těžkými oběťmi a břemeny, jež na ně kladou ostatní, zhusta asociální sociální sítě. Dlouhá léta jsme publikovali Své příspěvky jako hosté na blogu Našeho kamaráda, leč v radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto. Tvůrčí neshody s Naším hostitelem nutí Nás, abychom na obranu Svých záměrů a výplodů, na ochranu jejich vážnosti a moci k zabezpečení jejich trvání i po vyhasnutí Našeho rodného blogu, po dlouhých letech pohodlného života na jeho stránkách chopili se myší, zabušili do klávesnic a založili tento blog.

Proč právě my dva? Protože máme mnoho společného. Oba umíme číst a psát, i když na to potřebujeme brýle, každý z nás přečetl alespoň jednu knihu mimo seznam povinné četby, máme podobné názory na mnohé otázky i odpovědi a mluvíce spolu, navzájem si rozumíme, i když jeden z nás hovoří slovensky a druhý česky. Domníváme se navíc, že oba máme smysl pro srandu, což nemusí být v dnešní době k zahození.
Samozřejmě se mezi námi najdou i rozdíly, některé až antagonistické. Jeden z nás je např. vousatý, zatímco druhý (pokud ho k tomu doma dokopají) chodí hladce oholený. Nepřekonatelné rozdíly jsou i v číslech našich oděvů a obuvi. Nejsme rovněž tak úplně ve shodě v preferenci některých hudebních žánrů, což jeden přičítá počínající senilitě toho druhého a ten druhý pošetilému mládí toho prvního.
Co od nás můžete čekat? Ti, co už nás znají z našeho předchozího působení, nic moc nového. Budeme pokračovat v psaní o zajímavých zemích, událostech, věcech i lidech s tím, že kdokoliv se k tomu může vyjádřit v komentářích. Nebudeme mít námitky ani v případě, že se ty komentáře občas zvrhnou v bohapustý pokec a dokonce jsme povolili užívání i tak odporného slova, jako je „bábovka“. Některé naše články budou remaky těch, které již kdysi vyšly na blogu našeho hostitele; tady je budeme mít pěkně pohromadě.
A co od nás čekat nemůžete? Reklamu, i když to zřejmě prohloubí vrásky na čelech šéfů PR agentur. Nedočkáte se ani módní hlídky a sexuální poradny, natož hanbatých produktů. To ať si vyřeší na jiných blozích a neposílají nám sem takový materiál. Odmítáme i bezduché kopírování textů a obrázků z jiných stránek a na oplátku očekáváme, že se nás aspoň zeptáte, pokud se vám některé naše produkty zalíbí a budete je chtít použít jinde. Nemůžete čekat, že budeme lovískovat každého komentátora a klikat na jeho blog, i kdyby nám nabízel jakkoliv lukrativní půjčku nebo jiná tělesná či duševní blaha. Nehodláme rovněž hlasovat v pubertálních anketách. A nečekejte, že najdete Jaga na fejsbůčku nebo Lojza v hospodě u piva. Vykecávat (se) chodíme oba sem.
Svůj blog jsme z průhledných důvodů nazvali CAFÉ LOJZOJAGO (skloňuje se podle vzoru Santiago) a abychom zdůraznili jeho globální charakter, je umístěn v doméně eu. Protože již staří Římané říkali „Tres faciant collegium“, tvoříme kolegium i my, protože se s námi dvěma adminy spřáhl ještě košo (píše se zásadně s malým „k“). Ten má největší zásluhy o vzhled, rozjezd a údržbu tohoto blogu, protože se jako jediný z nás vyzná v aj tý. Když se k němu potřebujeme přilísat s nějakým obskurním požadavkem na úpravy a vylepšení, nazýváme ho Velkým Adminem, zkráceně Admaxem.
Datum oficiálního otevření našeho blogu připadlo na první letní den roku 2012. Pokládáme je za určitý symbol nového začátku a doufáme, že přinese našemu snažení úspěch. Ten ovšem ve značné míře závisí i na vás, našich příznivcích a návštěvnících.
I když jsme značně liberální, pokládáme za potřebné požádat vás o dodržování některých pravidel při komentování:
1.Nevkládejte vulgární komentáře, budeme je mazat.
2.Totéž postihne komentáře obsahující reklamu nebo odkaz na ni, rasistické, xenofobní či politicko-propagační výměty, nemluvě o blábolech napsaných očividně opilou či zdrogovanou entitou.
3.Respektujte anonymitu ostatních.
4.Oslovujte ostatní jmény nebo přezdívkami, které si sami zvolili. Vykají-li oni vám, vykejte jim také, ne každému se tykání líbí.
Takže vítejte na našich stránkách a přijďte zas.
Lojzo & Jago s podporou koša
P. S. Pokud by vám perex tohoto článku připomínal manifest stařičkého mocnáře z roku 1914, tak vězte, že tato podobnost je čistě záměrná s tím rozdílem, že my rozhodně nehodláme vyhlašovat nějakou válku. Nikomu.
Jago | 21. 6. 2012 Št 0:17 | Aktuality | 1299 komentárov
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.